Janov
O kříži u janovské zvonice, nesoucím nápis „KU CTI A CHVÁLE BOŽÍ POSTAVENO NA PAMĚŤ OBČANŮ JANOVSKÝCH“ uvádí místní kronika následující záznam z roku 1911: Dřevěný kříž před zvoničkou bylo nutno opraviti. Dne 19. dubna usneslo se zastupitelstvo obce Janova kříž ten nahradit křížem kamenným. Za tím účelem konána sbírka po obci a kříž v tomto roce zakoupen a postaven. Zároveň přistoupeno k opravě zvonice.
Vloženo 20. 3. 2024
O založení hasičského sboru v Janově uvádí místní obecní kronika následující: Nařízením Zemského výboru Království českého ze dne 15. února 1902 přikázáno osadě janovské, aby zařídila hasičský sbor a zakoupila stříkačku. Po usnesení obecního zastupitelstva s občany Janova zakoupila stříkačku prostřednictvím zástupce Neumana počátkem listopadu 1903 od firmy R. A. Smekal Praha za 1181 korun s příslušenstvím. Zakoupena na splátky, a sice 500 korun k zaplacení 1. 5. 1904, 100 korun dne 31. 12. 1905, 100 korun do dne 31. 12. 1907, 100 korun do dne 31. 12. 1909, 100 korun do dne 31. 12. 1911. Dne 14. listopadu 1903 stříkačka dodána na nádraží Milostín-Kounov, hasičské leziště (?) postaveno před čp. 8 na dvou topolech, stříkačka umístěna prozatím u Josefa Raise, čp. 16. Sbor dobrovolných hasičů založen dne 18. října 1903. 21 členů činných, 11 zakládajících, 15 přispívajících. K založení janovského hasičského sboru ještě připojujeme zprávu z Plzeňských listů z 6. října 1903, která pod titulkem „Schválené stanovy“ uvádí, že „České místodržitelství potvrdilo stanovy dobrovolných hasičských sborů v Janově u Rakovníka a Letovech u Klatov.“ Starostou sboru byl zvolen František Rygl (čp. 9), velitelem Adolf Rais (čp. 8), podvelitelem Josef Rais (čp. 16), jednatelem učitel Josef Bláha a pokladníkem Josef Prask (čp. 1).
Vloženo 20. 2. 2024
V roce 1863 měl Janov podle obecní kroniky 272 obyvatel, z toho 44 Němců, a 32 čísel popisných. V témže roce byla postavena silnice z Janova do Kounova. Rok 1866 se nesl ve znamení Prusko-rakouské války. Prusové se při vpádu do Čech dostali až do Janova, podrobnosti o jejich pobytu však kronika nezaznamenala. V té době sužovala Čechy epidemie cholery. Podle matriky zemřelých si tato nemoc vyžádala v Janově jednu oběť, a to dvaasedmdesátiletého domkáře Matěje Tomana z čp. 9. Zemřel 20. září 1866 a pohřben byl v Kounově. Více než cholera však tehdy Janov trápila vysoká úmrtnost novorozenců. Od dubna do listopadu zemřely podle matriky čtyři děti ve věku dvou dní až dvou měsíců na psotník, tj. na křeče neznámého původu. Záznamy o několika úmrtích na psotník nacházíme v matrice každoročně před i po roce 1866. V roce 1869, kronika však neuvádí který měsíc, ani který den, zasáhl Janov rozsáhlý požár. Vypukl v noci ve stodole hostince Františka Raise čp. 16. Vítr přenesl oheň z Raisovy stodoly na čp. 32 Václava Rýgra a odtud na čp. 10, čp. 14 a čp. 20. Podle kroniky všechny obytné budovy, zasažené požárem, lehly popelem. Podle novin Posel z Prahy došlo k požáru 3. listopadu 1869 a zničeny při něm byly 4 obytné domy a dvě stodoly. Rok 1869 však přinesl i příjemnější události, a to stavbu železnice. Dokončena byla v roce 1871 a s ní přibylo Janovu i jedno nové číslo popisné, a to čp. 33, přidělené strážnímu domku Na Háji.
Vloženo 20. 1. 2024
Jak přišel Janov (německy Johannesdörfl, tj. Janova ves) ke svému jménu a ke jménu Cabárna (nebo též Kabárna či Kabalka), které se v minulosti používalo v některých obdobích častěji než úřední Janov? Jazykovědec Antonín Profous vyslovil ve svých Místních jménech v Čechách v Čechách (2. díl, 1949) domněnku, že "tato původně hornická osada byla pojmenována nejspíše ke cti hraběte Jana Štěpána z Meraviglia, jehož choti náleželo panství Olešná (k němuž patřil i Janov, pozn. autora příspěvku) od roku 1741-1776. Po její smrti on sám panství zdědil a měl je do své smrti roku 1779, kdy je po něm zdědil hrabě Antonín z Meraviglia Crivelly. Italští majitelé dali hornické osadě asi italský název caverna - díra, jeskyně a to cizí jméno bylo u nás zdomácněno v Kabárna a v Kabalka." K původu názvu Cabárna, potažmo Čabárna, který se vyskytoval a je dodnes živý i na Kladensku poznamenala Josefa Klumpartová ve svém článku "Z havířského ovzduší", otištěném v roce 1935 ve Vlastivědném sborníku školního okresu slánského a kladenského, že "čabárna... obyčejně říkají takzvanému panskému domu, obývanému horníky. Panský je proto, že patří pánům, tj. důlnímu podniku." Co se slovem cabárna nebo čabárna označovalo tedy víme, jaký byl však jeho původ, to prozatím zůstává záhadou.
Vloženo 20. 12. 2023
Zajímavou zprávu týkající se Kounova přinesly 28. srpna 1889 katolické noviny Hlas: "Školní rok na matiční škole v Kounově ukončen 30. července službami Božími. Mši svatou sloužil důstojný pan farář páter Josef Hasík. Zároveň s mládeží české školy v Kounově zúčastnily se jí děti obecné školy v Janově, které přivedl správce školy v Janově pan František Pašek. Mládež obou škol zpívala píseň ku mši svaté a Tebe, Boha chválíme. Byla to první česká píseň při mši svaté, která po stu letech v chrámu Páně svatého Víta v Kounově hlaholila." Ke zprávě pouze dodáváme, že Kounov byl tehdy převážně německou obcí. Matiční škola v Kounově byla soukromá česká škola, která vznikla jako protiváha tamní německé obecné školy, aby tamním českým dětem poskytovala základní vzdělání v jejich rodném jazyce. Farář Josef Hasík patřil k hlavním podporovatelům české školy v Kounově a také jedním ze zakladatelů matiční školy v Janově.
Vloženo 15. 11. 2023
V lesích u Janova a Kounova byli za druhé světové války nasazeni na nucené práce dělníci z okupovaného Polska. Tuto málo známou kapitolu z dějin našeho kraje vylíčil v románu Hájovna Ewiken spisovatel Jan Vacek na základě autentických vzpomínek kounovské rodačky Jany Zuskačové, jejíž otec byl jedním z nuceně nasazených Poláků. Pracovní tábor pro nuceně nasazené Poláky se nacházel u hájovny Nedvídkov (německy Ewiken), která vyrostla v 19. století v místech stejnojmenné zaniklé středověké vesnice. Zajatci vykonávali lesní práce. Podle autora knihy panoval v táboř tvrdý režim, Poláci museli "nosit na pravé klopě saka našité potupné označení velké písmeno P a nikdy jej nesměli sundat. Chodit bez tohoto označení bylo trestné. Trestné také bylo vycházet v nočních hodinách, opouštět prostor ubytování bez zvláštního povolení policie. Kostely směli navštěvovat jen výjimečně, a to za doprovodu německé stráže. V žádném případě nesměli Poláci telefonovat, cestovat veřejnými prostředky, navštěvovat restaurace a sportovní zařízení. Nesměli se stýkat s Němci a za styk s Němkou byli posílání do koncentračních táborů. V lepším případě dvouměsíčním vězením po práci, bez osobního volna a návštěv. Tato nařízení, a ještě mnohá jiná se ze strany pOláků nedodržovala a mnhdy byli předávání rovnou gestapu a posíláni do pracovně-výchovných táborů nebo rovnou do koncentračního tábora." Knihu Hájovna Ewiken vydalo v roce 2018 nakladatelství Nová forma.
Vloženo 10. 9. 2023
Začátkem října 1885 se odehrála v Janově památná slavnost – světila se nová budova místní jednotřídní obecné školy (o jejím vzniku jsme psali v minulém příspěvku). Popis události přinesl v prosinci 1885 Věstník Ústřední matice školské. Matice školská, která se věnovala zakládání a financování českých škol v národnostně smíšených oblastech, měla na postavení školní budovy v Janově největší zásluhu. Původní projekt školní budovy, rozpočtený na 10 tisíc zlatých, představoval pro „chudé občany Janovské“ příliš mnoho peněz. V nouzi jim vyšla vstříc právě Ústřední matice školská, která jednak poskytla Janovu vlastní projekt na stavbu školní budovy za 4,5 tisíce zlatých a zároveň i finanční podporu ve výši poloviny stavebních nákladů. Stavba školy ukázala podle líčení Věstníku Ústřední matice školské „jak nadšený a obětovný je ten lid český pro věc svatou, jeden chtěl předstihnouti druhého. Mutějovická obec dala skálu, kníže Fürstenberk dříví, janovští, mutějovičtí a někteří povlčínští občané dovoz, rakovnický stavitel pan Donda dozor, neúnavně činný odbor mutějovický (tj. odbor Ústřední matice školské) a pan Hasík (kounovský farář Josef Hasík) radu. Ve čtvrt roce stála již škola vyšňořená jako panenka.“ O slavnosti svěcení školní budovy, která se odehrála 4. října 1884, napsal matiční věstník, že dopadla „vzdor blátivému počasí velmi skvěle. Okolní spolky a občanstvo dostavilo se ve velikém množství zblízka i zdaleka. Byli tu: rakovnický školní inspektor a děkan, četné učitelstvo, hasičská jednota mutějovická, milostínská, nesuchyňská, kounovská (německá), ano i domoušická a pnětlucká se dvěma a kounovští veteráni s jednou hudbou a velmi četné obecenstvo. Tolik lidí u nich ještě Janovští neviděli a snad viděti nebudou. Také nebude snad nikdy ta jejich dědinky tak vykrášlena a prapory vyzdobena jako tentokrát.“
Vloženo 21. 9. 2023
Janovské děti chodily zpočátku do školy v Kounově a od roku 1848 do vzdálenějšího Milostína. Do obvodu milostínské školy byl Janov připojen na základě rozhodnutí krajského úřadu ve Slaném, zjevně však proti vůli samotného Janova, neboť již o čtyři roky později, v roce 1852, dosáhl Janov opětovného připojení ke Kounovu. Protože v Kounově žili tehdy především Němci, probíhalo vyučování v tamní škole ve dvou jazycích – dopoledne německy pro kounovské děti a odpoledne česky pro děti z Janova a pro děti kounovských Čechů. Začátkem sedmdesátých let však Zemská školní rada zakázala dvojjazyčné školy. České vyučování v Kounově bylo zrušeno a janovské děti začaly znovu chodit do školy do Milostína. Janov usiloval o získání vlastní školy, Zemská školní rada však této myšlence nebyla nakloněna. V roce 1883 se Janovu podařilo s pomocí mlynáře Cibulky z Mutějovic dosáhnout alespoň zavedení sezónního zimního vyučování. V Janově žila malá německá menšina, kterou hodlal německý spolek Schulverein (Školská jednota) podpořit a posílit otevřením soukromé německé školy. Na pozadí tehdejšího zostřujícího se národnostního boje vyvolávala tato snaha v českém Janově obavy z „poněmčení“ obce. Snaha Schulvereinu otevřít v Janově německou školu neunikla pozornosti kounovského faráře, Čecha Josefa Hasíka. Hasík pomáhal v té době s otevřením soukromé české školy v Kounově, kterou tam založil spolek Ústřední matice školská, obdoba německého Schulvereinu. Posláním obou nestátních spolků bylo zakládání a financování soukromých obecných (prvostupňových) škol v národnostně smíšených oblastech. Hasík nechtěl dopustit, aby v českém Janově vznikla německá škola. Jediný způsob, jak tomu zabránit, spočíval v přeměně dosavadní sezónní české školy na celoroční, což se nakonec janovským Čechům s Hasíkovou obětavou pomocí podařilo. Začátkem července 1884 svolila Zemská školní rada s rozšířením dosavadní zimní školy na celoroční, Janov získal svou vytouženou vlastní obecnou školu a německý Schulverein od svého plánu na otevření soukromé školy v Janově upustil. Škola v Janově dostala i svou vlastní budovu. Její slavnostní vysvěcení se odehrálo 4. října 1885. O průběhu této památné události si povíme více příště.
Vloženo 15. 8. 2023
Titulkem „Žena v mužských šatech chodila v noci na lup“ uvedly v lednu 1937 noviny Národní politika zprávu z Janova o neobvyklé fintě, kterou se místní zlodějka pokoušela zastřít svou pravou totožnost. „Ve středu v noci uslyšel hokynář Václav P. v Janově u Rakovníka na půdě podezřelý šramot,“ líčila Národní politika. „Poněvadž hokynář předtím zabil prase, měl obavu o jaterničky a maso. Vyšel proto do předsíně a přistihl neznámého muže, který odnášel pytel s lupem. V pytli bylo vepřové maso, sádlo, pomeranče a jiné věci. Hokynář chtěl muže zadržet, ale ten mu hodil pytel s nakradenými věcmi do obličeje. Hokynář se však nedal, vrhl se na neznámého muže a strhl mu z obličeje šátek. K svému překvapení poznal, že je to žena, sousedka z místní obce, oblečená v mužských šatech. Přistižená chtěla uprchnout a hokynáře několikrát kousla do obličeje a do nosu. Dříve než hokynář přivolal pomoc, přispěchal ženě na pomoc muž, který byl ukrytý ve dvoře. Oběma se podařilo utéci.“ Přistižená dvojice zlodějů však daleko neuprchla. Okradený a pokousaný hokynář přivolal četníky ze Svojetína a ti zlodějku a jejího pomocníka brzy vypátrali a zatkli. Šestatřicetiletou manželku místního cestáře a jejího třicetiletého bratra, domkáře a horníka Josefa M. podezřívali četníci i z dalších krádeží, především z krádeže drůbeže v drůbežárně fürstenberského velkostatku v Povlčíně. Dvojici zlodějů odvedli do vazby okresního soudu v Rakovníku. Soudu se však zlodějka v mužských šatech nedožila, neboť ve vazební cele spáchala sebevraždu.
Vloženo: 5. 7. 2023
Šestnáctisvazková příručka „Das Königreich Böhmen – statistisch-topographisch dargestellt“ (Království české – statisticko-topografický přehled“ německého učitele Johanna Gottfrieda Sommera (1782-1949) patří k základním topografickým dílům, po kterém sáhne každý, kdo se zajímá o historii a vlastivědu českých zemí. Příručka vycházela v letech 1833 až 1849. Zmínka o Janově se nachází ve 13. díle, věnovaném Rakovnickému kraji. Statisticko-topografický přehled Rakovnického kraje vyšel v roce 1845. Autor v něm věnoval Janovu pouhopouhé tři řádky, i ty však obsahují cenné informace. Janov byl tehdy součástí fürstenberského panství Olešná, které v té době tvořilo celkem sedm vesnic a jeden hospodářský (poplužní) dvůr. Jednalo se jmenovitě o vesnice Olešná, Nový Dvůr (u Chrášťan), Chrášťany, Přílepy, Veclov, Svojetín, Janov a hospodářský (poplužní) dvůr Povlčín. O Janovu topograf Sommer napsal: Janov (vesnici uvádí pod jejím německým názvem Johannesthal, tj. Janovo údolí), jinak také Kabalka (Kabárna), leží dvě a půl hodiny severozápadně od Olešné, má 30 domů s 235 německými obyvateli. Přifařená je do Kounova (panství Mšec); nacházejí se zde uhelné doly.
Vloženo 15. 6. 2023
Nechť si duben sebelepší bývá, ovčákovi hůl přec jen se zasněžívá.
Na Petra mučedníka je dobře vysazovat zelí na pole.