Janov
Dva drobné, ale cenné příspěvky k dějinám školy v Janově představují následující dva příspěvky, které se v letech 1884 a 1885 objevily v novinách Národní listy. První příspěvek se týká vyjmutí Janova z obvodu milostínské školy a druhý zemského příspěvků na stavbu školy v Janově. Nejprve zpráva, uveřejněná v Národních listech 19. června 1884: Vyškolení obcí. Ve včerejší schůzi zemského výboru schváleno usnesení zemské školní rady, aby obec Janov byla vyškolena z Milostíně a v Milostíně byla zřízena samostatná jednotřídní obecná škola, dále schváleno bylo vyškolení obce Kačice ze Stochova (okres Slaný) a zřízení dvoutřídní obecné školy v Kačicích, vyškolení obce Dolany z Libšic (okres Slaný) a zřízení jednotřídní školy v Dolanech. Druhá zpráva týkající se školy v Janově pochází z 30. července 1885: Na stavbu škol rozdělil zemský výbor v posledním sezení svém subvence a sice českým školám 83 000 zl. a německým 56 200 zl. V školním okrese rakovnickém obdržela školní obec Lišany 800 zlatých, Rakovník 3000 zlatých, Slabce 500 zlatých a Janov 1600 zlatých.
Vloženo 20. 9. 2025
Zajímavý příspěvek k národnostnímu česko-německému soupeření v Janově, respektive na rakovnicko-žateckém jazykovém pomezí přinesly 4. listopadu 1892 Národní listy. Zpráva zněla: Z Rakovnicka (Pův. dopis). Na našem severozápadě jedna z nejdůležitějších posic je bez odporu obec Janov, která před 7 lety šťastně vyproštěna byla ze spárů zhoubné germanizace. Tato osada jest si důležitosti své vědoma a vede si u porovnání s jinými obcemi českými na rozhraní jazykovém dosti čile. Nemalou zásluhu o to má tamní místní odbor Národní jednoty severočeské, který dne 13. listopadu t. r. o 2. hodině odpolední uspořádá v hostinci pana Jana Amlera na Janově deklamatorní, pěveckou a hudební zábavu ve prospěch jednoty se zajímavým programem. Tento spolek vůbec horlivě se snaží, aby rozmnoženy byly řady šlechetných a uvědomělých obránců naší svaté věci. Že potřebuje k tomu nevyhnutelně součinnosti všech našinců v místě i okolí, netřeba dokládati. Jest si tudíž velice přáti, aby dotčená již zábava nejhojnější návštěvou doznala vydatné podpory.
Vloženo 20. 8. 2025
Dvě zprávy z černé kroniky. V roce 1914 přinesly noviny Venkov dvě zprávy o nešťastných událostech, které se odehrály v Janově u Rakovníka. První zpráva z 15. ledna se týkala nešťastného uklouznutí na ledě, které stálo život výměnkáře Antonína Holého. Celá zpráva novin Venkov zní: Na náledí. Předevčírem uklouzl na náledí 74letý výměnkář Antonín Holý v Janově u Rakovníka a upadl tak osudně, že zůstal na místě mrtev. Druhá zpráva z janovské černé kroniky se týkala zdejší taneční zábavy. Zpráva novin Venkov z 30. dubna 1014 uváděla následující: Hořící viržinkou do oka. V Janově u Rakovníka při nedělní taneční zábavě šel hudebník Krejča s hořícím viržinkem v ústech ze sálu, a tu náhoda tomu chtěla, že se osmnáctiletá dcera domkáře p. Josefa Praska najednou otočila a rozpálený doutník Krejčův jí vnikl právě do oka, čímž jí způsobeno nebezpečné poranění.
Vloženo 20. 7. 2025
Činnost naší akademické mládeže. Pod tímto titulkem přinesly Národní listy 9. prosince 1883 zprávu o valné hromadě spolku Krakovec, sdružujícím akademiky západních Čech. Z přednesených zpráv mimo jiné vyplynulo, že ve správním roce 1882-1883 spolek založil několik nových knihoven, a to "skoro vesměs v obcích na pohraniční čáře jazykové", to znamená v obcích ležících v místech tvořících předěl mezi českou a německou jazykovou oblastí. Nové knihovny založil spolek Krakovec mimo jiné v Kamenném (Mnichovském) Týnci na Lounsku, Řeřichách na Jesenicku, Křekovicích, Strážišti, Křečově, Dolní Bělé a České Doubravici na Kralovicku a Manětínsku, v Novém Jáchymově na Křivoklátsku, v Hnidousech na Slánsku a také v Janově na Rakovnicku. Podrobnosti o založení knihovny v Janově zpráva bohužel neobsahovala. Zmíněn byl pouze původ knih, které pak spolek rozdělil do nových knihoven. Mezi dárci knih byli i spisovatelé Jaroslav Vrchlický, Adolf Heyduk, František Herites, Václav Beneš Třebízský, Josef Štolba, A. V. Šmilovský a František Zákrejs. Úctyhodných 600 knih věnovali spolku studenti rakovnické reálky a slánského gymnázia. Spolek vznikl v roce 1877 s cílem "šířit osvětu" v oblasti dnešního Rakovnicka, Kladenska, severního Plzeňska a Chebska. Vedle zakládání knihoven se věnoval i pořádání poučných přednášek a ušlechtilých zábav. V roce 1883 byl předsedou spolku student technické univerzity Čeněk Hornov z Pavlíkova.
Vloženo 20. 6. 2025
Pro současnou generaci dětí je už skoro samozřejmostí, pokud se vypraví na výlet i daleko za hranice Česka, například na jazykový pobyt do Anglie. Zato pro děti, které žily na sklonku 19. století, byly svátkem i výlety, které vedly třeba jen do sousední obce. Jeden takový výlet k nejbližším sousedům podnikly v létě roku 1895 děti z české menšinové školy v Kounově. Cílem jejich výletu byl Janov. Zprávu o tom přinesl začátkem srpna 1895 Pražský deník: "V neděli 28. července zavítala k nám výletem školní mládež ze sousedního Kounova, vedena jsouc svým učitelem panem Vlad. Velínským. S dítkami přišli jich rodiče a přečetní přátelé i z okolních obcí, ba až z Rakovníka, takže zahrada hostinského pana Amlera dávno už tak velké i veselé společnosti nehostila. Za hudby, nejlepší nálady a za překrásné pohody pobavili se tu mladí, staří znamenitě, setrvavše přátelsky pospolu do pozdního večera." Janovský přispívatel Pražského deníku zároveň připomněl čtenářům listu, že 4. října 1883 uplyne deset let od vysvěcení školní budovy v Janově a zahájení vyučování a vyzval k důstojnému oslavení jubilea a náležitému ocenění přínosu školy pro život v obci a zlepšení školní docházky. "Jak nedostatečně oučastna bývala školního vzdělání mládež naše prvé, kdy docházeti bylo jí do vzdálených obcí sousedních, víme všichni dobře," připomněl autor příspěvku, "ba také toho očitými svědky jsme, jak mládež ta zušlechtila se nám za těch deset let, co máme vlastní školu. Nebylo-li by tedy vhodno, ba přímo žádoucno, oslaviti desítileté trvání učiliště našeho, z něhož osvěta a dobrý mrav jako sluneční jas po naší dědině se rozlily a rozlévají? Ale pak ovšem veřejně poděkovati jest se nám i našemu milému panu učiteli, p. Frant. Paškovi, který po těch celých deset let u nás neúnavně a horlivě působí, a kteréhož zásluh neocenitelných dojista všichni uznáváme. Uvažujmež tedy o důstojném oslavení desítiletého jubilea školy naší i velezasloužilého pana učitele našeho."
Vloženo 20. 5. 2025
V roce 1891 vyšla v Rakovníku brožura, mapující čtvrtstoletí činnosti rakovnické okresní samosprávy od ustavení samosprávných okresů v roce 1865 až do roku 1890. Statistickou publikaci sestavil starosta okresního zastupitelstva a rakovnický notář Čeněk Feyerfeil. Na několika místech zmiňovala brožura i obec Janov. Například v přehledu škol, které se v rakovnickém okrese nacházely. Z něj můžeme vyčíst, že školní budova v Janově byla postavena roku 1884 nákladem 2500 zlatých, v roce 1890 měla škola jednu třídu, jednoho učitele a 76 žáků. Z jiné tabulky se dozvídáme, že Janov patřil v roce 1890 ke zdravotnímu obvodu Kněževes, na jehož území o velikosti téměř 60 kilometrů čtverečních žilo přes 6000 lidí. Zdravotní obvod tvořily obce Kněževes, Chrášťany s Novým Dvorem, Milostín, Povlčín, Nouzov, Šanov s Novým Dvorem, Svojetín, Janov, Veclov a Přílepy. Důležitou problematikou, které se rakovnické okresní zastupitelstvo v prvním čtvrtstoletí své činnosti věnovalo, bylo zkvalitňování silniční sítě, která byla nezbytným předpokladem pro rozvoj regionu, především po stránce hospodářské. V roce 1865 převzalo okresní zastupitelstvo do správy 70,5 kilometrů silnic a dalších téměř dvacet kilometrů nových silnic vybudovalo do roku 1890. Mezi nimi i silnici od železničního mostu u Kounova přes Janov až na hranice žateckého okresu v úhrnné délce 2,6 kilometru. Silnice se stavěla v roce 1868, a to "ponejvíce z příspěvků soukromých".
Vloženo 20. 4. 2025
Zprávu o loupeži obilí v Janově přinesly 19. 1. 1895 žatecké německé noviny Saazer Zeitung. Zpráva zněla: V Janově u Kaunowa se v předchozích dnech stal následující případ: Když se majitel statku Kunz (Kunc) vracel mezi 11. a 12. hodinou večer domů z hostince, uviděl na dvoře záblesk světla, vycházející ze sýpky nad stodolou. Přestože světlo okamžitě zhaslo, pojal podezření, že na sýpce není něco v pořádku. Potichu se přiblížil ke stodole, kde zjistil, že sice je zavřena, ale při bližším ohledání se ukázalo, že zámek byl násilně vyražen. Rychle zavolal svého čeledína, ozbrojil se puškou a lucernou a oba se vydali na půdu. Zde si všimli, že zde skutečně byli zloději, ale že se dali na útěk hned, jakmile zvenku zaslechli přicházejícího hospodáře. U hromady ječmene ležela lopata, která podávala jasné svědectví, že zde zloději byli a kradli obilí. Střešní okno bylo otevřené a u něj stál přistavený žebřík, po kterém zloději sýpku opustili a utekli. Pronásledování bylo beznadějné, protože přímo za stodolou se nacházelo pole. Zloději odnesli asi tři hektolitry ječmene.
Vloženo 20. 3. 2025
V roce 2013 se u Janova natáčelo několik scén pro americký film Dítě číslo 44, který vznikl podle stejnojmenného knižního bestselleru o pátrání po sériovém vrahovi dětí ve stalinském Rusku 50. let minulého století. Natáčení probíhalo u strážního domku na žatecké železniční trati a v jeho blízkém okolí. Strážní domek představoval vrahovo obydlí. V domku a okolním lese se natáčelo závěrečné dějství filmu. Z pořízených záběrů se však do finálního sestřihu dostala pouze část. Přestože natáčením přímo ve strážním domku strávili filmaři spoustu času, ve filmu samotném se objevil pouze na krátký okamžik a pouze zdálky. Celá pasáž, ve které vyšetřovatel v podání herce Toma Hardyho vstupuje do vrahova domu a ten se dává na útěk, totiž z filmu vypadla. Takto natáčení vystřižené scény u strážního domku popsala reportérka týdeníku Raport: "První se objevil vrah. S brýlemi na nose, kulhající a s koženou aktovkou nervozně pospíchal domů k ženě a dětem. Vyšel schody verandy, otevřel vchodové dveře a následován kamerou se ztratil v domě. Záběr se opakoval několikrát. A pak ho následoval Lev Děmidov, tedy Tom Hardy. Vytáhl pistoli, opatrně nahlédl do otevřeného okna, zlehka otevřel dveře a vešel dovnitř. Pak se zevnitř ozval výstřel, výkřik chlapce a po něm zřejmě vyskočil vrah se svým pronásledovatelem z okna na dvorek. To vše několikrát za sebou. A do třetice se do vrahova domu vydala Raisa, manželka Lva Děmidova (Noomi Rapace). Přicházela pomalu, obezřetně a vstoupila dovnitř. Po delší pauze se zevnitř ozval zoufalý ženský hlas: Get out!“ Kousíček této scény se objevil pouze v upoutávce na film, do samotného filmu se však nedostala.
Vloženo 20. 2. 2025
Přehled o vývoji počtu obyvatel a domů v Janově v letech 1869 až 2005 podává první díl Historického lexikon obcí České republiky 1869-2005, který v roce 2006 vydal Český statistický úřad. Počet obyvatel Janova se vyvíjel následovně (rok - počet obyvatel): 1869 - 292, 1880 - 267, 190 - 303, 1900 - 316, 1910 - 290, 1921 - 308, 1930 - 308, 1950 - 218, 1961 - 207, 1970 - 168, 1980 - 142, 1991 - 118, 2001 - 100. A takto se v Janově měnil počet domů: 1869 - 31, 1880 - 43, 1890 - 46, 1900 - 46, 1910 - 54, 1921 - 55, 1930 - 70, 1950 - 73, 1961 - 66, 1970 - 60, 1980 - 58, 1991 - 70, 2001 - 71. V současnosti má Janov 154 obyvatel (údaj za rok 2024) a 77 domů (údaj za rok 2021).
Vloženo 20. 1. 2025
Zhruba 250 metrů jižně od Janova, poblíž křižovatky cest z Nové Hospody do Povlčína a z Janova do Svojetína, se v minulosti nacházel nevelký rybník. Jeho přesnou polohu ukazuje například mapa takzvaného 3. vojenského mapování z druhé poloviny 19. století. Při stavbě železniční tratě z Rakovníka do Loun na počátku 20. století (provoz na trati byl zahájen v září roku 1904) byl rybník zrušen, neboť ležel v trase budované trati. Pro Janov znamenalo zrušení rybníka velkou ztrátu, neboť poskytoval dostatek vody v každém ročním období. Podle záznamu v místní kronice vybudovala „železniční správa“ náhradou za zrušený rybník novou nádrž, situovanou přímo do obce, a to na prostranství před domem čp. 8. Nádrž se však neosvědčila, protože v ní v létě nebyla voda. V roce 1912 proto obec rozhodla o zrušení nádrže. Obyvatelé Janova si rozvezli hlínu, která tvořila břeh, oddělující nádrž od cesty, a nádrž zanikla. Později však byla v těchto místech obnovena a je zde dosud.
Vloženo 17. 12. 2024
Zprávy o počasí se v janovské kronice vyskytují pouze vzácně, přestože pro naše předky, jejichž obživou bylo především zemědělství, bylo sledování počasí, jeho proměn a vývoje jednou z nejdůležitějších součástí života. Jedna z výjimečných zpráv, věnovaných počasí, pochází z roku 1904. Tento rok se podle kronikářova záznamu vyznačoval tropickými vedry, v jejichž důsledku se Janov potýkal s citelným nedostatkem vody. Nouze o vodu dosáhla té míry, že musela být do Janova dovážena z rybníka z Eviku.
Vloženo 20. 11. 2024
Jak se můžeme dočíst na internetových stránkách Českého statistického úřadu (www.csu.gov.cz) „sčítání lidu (populační census, soupis obyvatelstva) patří k nejdůležitějším statistickým šetřením, neboť zjišťuje údaje o stavu obyvatelstva k určitému okamžiku na celém území státu. Sčítání patří k nejstarším statistickým akcím vůbec. Na našem území se soupisy obyvatel uskutečnily již ve středověku, kdy byly prováděny k vojenským a daňovým účelům.“ V kronice Janova jsou zaznamenány jako první údaje o sčítání lidu v roce 1890. Sčítacím komisařem byl tehdy místní učitel. V Janově napočítal celkem 46 čísel popisných a 303 obyvatel, z nichž 299 se hlásilo k římskokatolickému vyznání a 4 k židovskému. Co se národností týče, tvořili většinu obyvatel Češi. Příslušníci jiných národností představovali v celkovém počtu místních obyvatel necelou desetinu. Součástí sčítání bylo i zjišťování počtu hospodářských zvířat. Podle údajů, zaznamenaných v místní kronice, bylo v Janově napočteno celkem 7 koní, 71 kusů hovězího dobytka, 43 kusů vepřového dobytka, 31 koz a 3 včelí úly.
Vloženo 20. 10. 2024
Janovská kronika se začala psát až v roce 1946, tehdejší kronikář se však snažil zaznamenat do obecní pamětní knihy i starší události. Alespoň ty nejzásadnější, které se daného roku odehrály. Ve stručném záznamu událostí z roku 1869 věnoval hlavní pozornost velkému požáru, který toho roku vesnici postihl. Požár vypukl v noci ve stodole u hostince Františka Reise čp. 16. Odtud se požár rozšířil větrem na dům čp. 32 Václava Rýgra, dále na čp. 10, 14 a 20. Podle kronikářova záznamu „všechny obytné budovy lehly popelem“. Rok 1869 však přinesl i příjemnější události, a to stavbu železniční dráhy směrem na Žatec. Dokončena a uvedena do provozu byla o dva roky později, v roce 1871.
Vloženo 20. 9. 2024
Jako následek prusko-rakouské války v roce 1866 vypukla v rakouském mocnářství epidemie cholery. Vyžádala si přes sto tisíc obětí, z toho zhruba dvě třetiny na území Čech a Moravy. V Janově si podle záznamů v matrice zemřelých vyžádala cholera jedinou oběť. Dne 20. září zemřel na choleru dvaasedmdesátiletý domkář Matěj Toman z čísla popisného 9 a o dva dny později byl pohřben v Kounově. V roce 1866 zemřelo v Janově celkem jedenáct lidí. Většinu zemřelých tvořily děti. Jako první zemřel toho roku Josef Reis, roční nemanželský syn Františky Reisové, dcery domkáře Tomáše Reise z čp. 9. Podle záznamu v matrice zemřel na ochrnutí plic. Do prosince zemřely ještě další čtyři malé děti ve věku od dvou dnů do dvou měsíců – Amálie Holá z čp. 12, Adolf Dörner (čp. neuvedeno), Antonie Ulrichová z čp. 20, Josefa Gregorová z čp. 2 a sedmidenní Anna Amlerová, dcera šenkýře Jana Amlera z čp. 15 a jeho manželky Antonie, rozené Dörnerové. Všechny zemřely na psotník. Vysoká úmrtnost kojenců byla v tehdejší době bohužel běžná.
Vloženo 20. 8. 2024
Kaple svatého Vojtěcha u Kounova byla v minulosti oblíbeným a uctívaným poutním místem i pro věřící z Janova. Význam a historii kaple, stojící v jižním svahu vrchu Roviny nad Kounovem, popsali ve svém Albu svatovojtěšském z roku 1897 Dr. Ant. Podlaha a Ed. Šittler. O kapli u Kounova uvedli: Na hranicích okresu Žateckého a Lounského, kterážto jest také hranicí národnostní, nedaleko Kounova z návrší lesem obklíčeného hledí do širého kraje památná a celému okolí, jak Němcům, tak Čechům, milá kaple svatovojtěšská. Každoročně na svátek sv. Vojtěcha přichází sem procesí z německé vesnice Tuchořice, a v některý letní den průvod z blízkých českých vesnic kraje lounského. Také farní obec a přifařená obec Janov konají každoročně na některou neděli slavné průvody k patronu tohoto kraje, od nepamětných dob zde uctívanému. O poutní pak slavnosti v neděli po svátku sv. Vojtěcha schází se sem veliké množství věřících, Čechů i Němců. V kapli koná se kázání v obou řečech, a Němci poslouchají slovo Boží české a Češi německé, takže zdejší svatovojtěšská pouť jest živým dokladem, že jenom na tomto základě, totiž ve víře, kterou hlásal a smrtí svou zpečetil sv. Vojtěch, jest nejbezpečnější a nejjistější shoda mezi různými národnostmi. Historických dat o původu kaple kounovské nelze se dopátrati; lid vypravuje sobě, že na tom místě, kde kaple stojí, sv. Vojtěch odpočíval, vyprahlé krajině déšť vyprosil a z pramene hojnou vláhou opět oživlého žízeň svou hasil; v kameni pak že zůstala stopa jeho ruky. Při kapli sídlil poustevník; předposledním byl Ant. Vacek, profess řádu Ivanitův (zemřel roku 1763) a posledním fráter Abrahám (zemřel roku 1782). Kaple kounovská byla oblíbeným místem knížete Josefa ze Schwarzenbergu, otce blahé paměti kardinála arcibiskupa pražského Bedřicha; tamť s vroucí zbožností vykonával vždycky svoji pobožnost, kdykoliv do Kounova zavítal.
Vloženo 20. 7. 2024
Kounovská kaple na konci 19. století.
Reprodukce z knihy "Album svatovojtěšské" (1897)
Možná že ještě někdo ví, kde se říkalo U Nebožtíka Matěje. Toto místo se mělo nacházet v lese Bučiny. Pověst o tom, jak vznikl neobvyklý název tohoto místa, zaznamenal na přelomu 19. a 20. století písmák Pavel Jaroslav Šťastný z Kounova. Hluchý Josef Matěj z Kounova si prý jednoho dne vyšel do lesa Bučiny na smrkové tyče. Při nepovoleném řezání přistihl Matěje hajný. Zdálky na Matěje rozzlobeně zavolal, co tam dělá, ale hluchý Matěj hajného neslyšel, a tak dál řezal smrčky jako by nic. Rozezlený hajný přišel blíž, ale když ani na podruhé Matěj ani neotočil hlavu, ve vzteku prý sáhl po pušce a po Matějovi vystřelil. Chtěl ho jen vystrašit, ale střela Matěje zabila. Prchlivý hajný sice světskému trestu ušel, ale boží spravedlnost ho nakonec dostihla, když sám ohluchnul. Kvůli hluchotě ztratil práci a krátce nato zemřel.
Vloženo 20. 6. 2024
Cena za chmel se v minulosti odvíjela nikoliv od jeho kvality, nýbrž od jeho původu, tedy místa, kde byl vypěstován. Střediskem obchodu s chmelem bylo převážně německé město Žatec. Při obchodu s chmelem upřednostňovalo chmel vypěstovaný v katastru města (tzv. městský chmel), popřípadě v jeho blízkém okolí (tzv. okresní chmel). Při obchodování zároveň dostával přednost - kvůli národnostní rivalitě mezi Němci a Čechy - chmel německých pěstitelů. Chmel českých pěstitelů respektive z českých obcí spadal do nejnižší obchodní kategorie, označované jako krajský chmel. Navzdory vědeckému posouzení, které dokázalo, že chmel z českých obcí se svou kvalitou přinejmenším vyrovná žateckému okresnímu chmelu, a v některých případech i městskému chmelu, přetrvalo řazení českých chmelařských obcí do kategorie krajského chmele až do roku 1907. Jedinou českou obcí, kde se do té doby pěstoval chmel, řazený do kategorie okresního chmele, byl Janov, a to díky skutečnosti, že tvořil jednu obec s německým Svojetínem. „Do starého chmelařského okresu žateckého patřilo roku 1906 116 obcí německých a jen jedna česká,“ napsaly v roce 1908 zemědělské noviny Venkov. „Teprve po veliké námaze českých pěstitelů chmele najmě jejich vůdců (s poslancem Mohlem v čele za podpory předsedy chmelařského spolku p. F. Fejfar) podařilo se roku 1907 v prováděcím nařízení k zákonu o známkování chmele změniti hranice žateckého okresu tak, že do nového chmelařského okresu žateckého najato bylo 25 nejlepších a největších českých obcí. Ve starém žateckém okresu byla jediná česká obec Janov v 2835 kopami chmelnic. Nyní máme v novém žateckém chmelařském okresu na 230 tisíc kop chmelnic, které jsou majetkem českých rolníků a které právoplatně – jak odborníky, tak zákonodárci – byly uznány za úplně rovnocenné a stejně hodnotné s chmelnicemi starého žateckého okresu.“
Vloženo 20. 5. 2024
Nejstarší janovská kronika byla založena teprve roku 1946. Proč tak pozdě, to vysvětlil v jejím úvodu kronikář Václav Štys: „Osada Janov přináleží k politické obci Svojetíně. V roce 1920 nařízeno založení obecních kronik, tudíž založena v politické obci Svojetína kronika německá pro Svojetín, a česká kronika pro Svojetín-Janov, kterou byl pověřen vésti pan učitel Václav Kapoun ve Svojetíně, osada Janov tudíž svou kroniku neměla.“ Z kronikářova záznamu bohužel není jasné, zda učitel Kapoun kroniku Janova psát začal, nebo ne. Nejspíše však ne a vznik janovské kroniky se skutečně datuje až do roku 1946, kdy byla založena na základě nařízení Okresního osvětového výboru v Rakovníku ze dne 10. října 1946. Vedením kroniky byl pověřen Václav Štys čp. 5. „Pokusím se co možná nejvíce dle dokladů a hodnověrných starých pamětníků uvésti změny a osudy osady Janova,“ napsal v jejím úvodu. Na začátku připomněl, že Janov byl založen pod názvem Janův Důl v sedmdesátých letech 18. století a jako další záznam do kroniky vložil přehled majitelů jednotlivých domů v roce 1840: č. 1 – Josef Riegl, č. 2 – Václav Gregor, š. 3 – František Seiler, č. 4 – Thomas Polifka, č. 5 – Václav Štys, č. 6 – Antonín Holý, č. 7 – Josef Riegl, č. 8 – Václav Rais, č. 9 – František Riegl, č. 10 – Josef Patroch, č. 11 – Thomas Rais, č. 12 – Adalbert Havlovitz, č. 13 – František Rais, č. 14 – Josef Štis, č. 15 – Josef Terner, č. 15 – Johan Amler, č. 16 – František Rais, č. 17 – Josef Mendl, č. 18 – František Rais, č. 19 – Mathyas Riegl, č. 20 – Václav Ulbrich, č. 21 – Václav Tikner, č. 22 – Václav Rais, č. 23 – Václav Burdáč, č. 24 – František Kechrt, č. 25 – Josef Partch (?), č. 26 – František Špác, c. 27 – František Ullrich, č. 28 – Václav Lauterbach, č. 29 – Thomas Pochman, č. 30 – František Terner, č. 31 – František Bařtipán, č. 32 – Václav Rígl.
Vloženo 20. 4. 2024
O kříži u janovské zvonice, nesoucím nápis „KU CTI A CHVÁLE BOŽÍ POSTAVENO NA PAMĚŤ OBČANŮ JANOVSKÝCH“ uvádí místní kronika následující záznam z roku 1911: Dřevěný kříž před zvoničkou bylo nutno opraviti. Dne 19. dubna usneslo se zastupitelstvo obce Janova kříž ten nahradit křížem kamenným. Za tím účelem konána sbírka po obci a kříž v tomto roce zakoupen a postaven. Zároveň přistoupeno k opravě zvonice.
Vloženo 20. 3. 2024
O založení hasičského sboru v Janově uvádí místní obecní kronika následující: Nařízením Zemského výboru Království českého ze dne 15. února 1902 přikázáno osadě janovské, aby zařídila hasičský sbor a zakoupila stříkačku. Po usnesení obecního zastupitelstva s občany Janova zakoupila stříkačku prostřednictvím zástupce Neumana počátkem listopadu 1903 od firmy R. A. Smekal Praha za 1181 korun s příslušenstvím. Zakoupena na splátky, a sice 500 korun k zaplacení 1. 5. 1904, 100 korun dne 31. 12. 1905, 100 korun do dne 31. 12. 1907, 100 korun do dne 31. 12. 1909, 100 korun do dne 31. 12. 1911. Dne 14. listopadu 1903 stříkačka dodána na nádraží Milostín-Kounov, hasičské leziště (?) postaveno před čp. 8 na dvou topolech, stříkačka umístěna prozatím u Josefa Raise, čp. 16. Sbor dobrovolných hasičů založen dne 18. října 1903. 21 členů činných, 11 zakládajících, 15 přispívajících. K založení janovského hasičského sboru ještě připojujeme zprávu z Plzeňských listů z 6. října 1903, která pod titulkem „Schválené stanovy“ uvádí, že „České místodržitelství potvrdilo stanovy dobrovolných hasičských sborů v Janově u Rakovníka a Letovech u Klatov.“ Starostou sboru byl zvolen František Rygl (čp. 9), velitelem Adolf Rais (čp. 8), podvelitelem Josef Rais (čp. 16), jednatelem učitel Josef Bláha a pokladníkem Josef Prask (čp. 1).
Vloženo 20. 2. 2024
V roce 1863 měl Janov podle obecní kroniky 272 obyvatel, z toho 44 Němců, a 32 čísel popisných. V témže roce byla postavena silnice z Janova do Kounova. Rok 1866 se nesl ve znamení Prusko-rakouské války. Prusové se při vpádu do Čech dostali až do Janova, podrobnosti o jejich pobytu však kronika nezaznamenala. V té době sužovala Čechy epidemie cholery. Podle matriky zemřelých si tato nemoc vyžádala v Janově jednu oběť, a to dvaasedmdesátiletého domkáře Matěje Tomana z čp. 9. Zemřel 20. září 1866 a pohřben byl v Kounově. Více než cholera však tehdy Janov trápila vysoká úmrtnost novorozenců. Od dubna do listopadu zemřely podle matriky čtyři děti ve věku dvou dní až dvou měsíců na psotník, tj. na křeče neznámého původu. Záznamy o několika úmrtích na psotník nacházíme v matrice každoročně před i po roce 1866. V roce 1869, kronika však neuvádí který měsíc, ani který den, zasáhl Janov rozsáhlý požár. Vypukl v noci ve stodole hostince Františka Raise čp. 16. Vítr přenesl oheň z Raisovy stodoly na čp. 32 Václava Rýgra a odtud na čp. 10, čp. 14 a čp. 20. Podle kroniky všechny obytné budovy, zasažené požárem, lehly popelem. Podle novin Posel z Prahy došlo k požáru 3. listopadu 1869 a zničeny při něm byly 4 obytné domy a dvě stodoly. Rok 1869 však přinesl i příjemnější události, a to stavbu železnice. Dokončena byla v roce 1871 a s ní přibylo Janovu i jedno nové číslo popisné, a to čp. 33, přidělené strážnímu domku Na Háji.
Vloženo 20. 1. 2024
Jak přišel Janov (německy Johannesdörfl, tj. Janova ves) ke svému jménu a ke jménu Cabárna (nebo též Kabárna či Kabalka), které se v minulosti používalo v některých obdobích častěji než úřední Janov? Jazykovědec Antonín Profous vyslovil ve svých Místních jménech v Čechách v Čechách (2. díl, 1949) domněnku, že "tato původně hornická osada byla pojmenována nejspíše ke cti hraběte Jana Štěpána z Meraviglia, jehož choti náleželo panství Olešná (k němuž patřil i Janov, pozn. autora příspěvku) od roku 1741-1776. Po její smrti on sám panství zdědil a měl je do své smrti roku 1779, kdy je po něm zdědil hrabě Antonín z Meraviglia Crivelly. Italští majitelé dali hornické osadě asi italský název caverna - díra, jeskyně a to cizí jméno bylo u nás zdomácněno v Kabárna a v Kabalka." K původu názvu Cabárna, potažmo Čabárna, který se vyskytoval a je dodnes živý i na Kladensku poznamenala Josefa Klumpartová ve svém článku "Z havířského ovzduší", otištěném v roce 1935 ve Vlastivědném sborníku školního okresu slánského a kladenského, že "čabárna... obyčejně říkají takzvanému panskému domu, obývanému horníky. Panský je proto, že patří pánům, tj. důlnímu podniku." Co se slovem cabárna nebo čabárna označovalo tedy víme, jaký byl však jeho původ, to prozatím zůstává záhadou.
Vloženo 20. 12. 2023
Zajímavou zprávu týkající se Kounova přinesly 28. srpna 1889 katolické noviny Hlas: "Školní rok na matiční škole v Kounově ukončen 30. července službami Božími. Mši svatou sloužil důstojný pan farář páter Josef Hasík. Zároveň s mládeží české školy v Kounově zúčastnily se jí děti obecné školy v Janově, které přivedl správce školy v Janově pan František Pašek. Mládež obou škol zpívala píseň ku mši svaté a Tebe, Boha chválíme. Byla to první česká píseň při mši svaté, která po stu letech v chrámu Páně svatého Víta v Kounově hlaholila." Ke zprávě pouze dodáváme, že Kounov byl tehdy převážně německou obcí. Matiční škola v Kounově byla soukromá česká škola, která vznikla jako protiváha tamní německé obecné školy, aby tamním českým dětem poskytovala základní vzdělání v jejich rodném jazyce. Farář Josef Hasík patřil k hlavním podporovatelům české školy v Kounově a také jedním ze zakladatelů matiční školy v Janově.
Vloženo 15. 11. 2023
V lesích u Janova a Kounova byli za druhé světové války nasazeni na nucené práce dělníci z okupovaného Polska. Tuto málo známou kapitolu z dějin našeho kraje vylíčil v románu Hájovna Ewiken spisovatel Jan Vacek na základě autentických vzpomínek kounovské rodačky Jany Zuskačové, jejíž otec byl jedním z nuceně nasazených Poláků. Pracovní tábor pro nuceně nasazené Poláky se nacházel u hájovny Nedvídkov (německy Ewiken), která vyrostla v 19. století v místech stejnojmenné zaniklé středověké vesnice. Zajatci vykonávali lesní práce. Podle autora knihy panoval v táboř tvrdý režim, Poláci museli "nosit na pravé klopě saka našité potupné označení velké písmeno P a nikdy jej nesměli sundat. Chodit bez tohoto označení bylo trestné. Trestné také bylo vycházet v nočních hodinách, opouštět prostor ubytování bez zvláštního povolení policie. Kostely směli navštěvovat jen výjimečně, a to za doprovodu německé stráže. V žádném případě nesměli Poláci telefonovat, cestovat veřejnými prostředky, navštěvovat restaurace a sportovní zařízení. Nesměli se stýkat s Němci a za styk s Němkou byli posílání do koncentračních táborů. V lepším případě dvouměsíčním vězením po práci, bez osobního volna a návštěv. Tato nařízení, a ještě mnohá jiná se ze strany pOláků nedodržovala a mnhdy byli předávání rovnou gestapu a posíláni do pracovně-výchovných táborů nebo rovnou do koncentračního tábora." Knihu Hájovna Ewiken vydalo v roce 2018 nakladatelství Nová forma.
Vloženo 10. 9. 2023
Začátkem října 1885 se odehrála v Janově památná slavnost – světila se nová budova místní jednotřídní obecné školy (o jejím vzniku jsme psali v minulém příspěvku). Popis události přinesl v prosinci 1885 Věstník Ústřední matice školské. Matice školská, která se věnovala zakládání a financování českých škol v národnostně smíšených oblastech, měla na postavení školní budovy v Janově největší zásluhu. Původní projekt školní budovy, rozpočtený na 10 tisíc zlatých, představoval pro „chudé občany Janovské“ příliš mnoho peněz. V nouzi jim vyšla vstříc právě Ústřední matice školská, která jednak poskytla Janovu vlastní projekt na stavbu školní budovy za 4,5 tisíce zlatých a zároveň i finanční podporu ve výši poloviny stavebních nákladů. Stavba školy ukázala podle líčení Věstníku Ústřední matice školské „jak nadšený a obětovný je ten lid český pro věc svatou, jeden chtěl předstihnouti druhého. Mutějovická obec dala skálu, kníže Fürstenberk dříví, janovští, mutějovičtí a někteří povlčínští občané dovoz, rakovnický stavitel pan Donda dozor, neúnavně činný odbor mutějovický (tj. odbor Ústřední matice školské) a pan Hasík (kounovský farář Josef Hasík) radu. Ve čtvrt roce stála již škola vyšňořená jako panenka.“ O slavnosti svěcení školní budovy, která se odehrála 4. října 1884, napsal matiční věstník, že dopadla „vzdor blátivému počasí velmi skvěle. Okolní spolky a občanstvo dostavilo se ve velikém množství zblízka i zdaleka. Byli tu: rakovnický školní inspektor a děkan, četné učitelstvo, hasičská jednota mutějovická, milostínská, nesuchyňská, kounovská (německá), ano i domoušická a pnětlucká se dvěma a kounovští veteráni s jednou hudbou a velmi četné obecenstvo. Tolik lidí u nich ještě Janovští neviděli a snad viděti nebudou. Také nebude snad nikdy ta jejich dědinky tak vykrášlena a prapory vyzdobena jako tentokrát.“
Vloženo 21. 9. 2023
Janovské děti chodily zpočátku do školy v Kounově a od roku 1848 do vzdálenějšího Milostína. Do obvodu milostínské školy byl Janov připojen na základě rozhodnutí krajského úřadu ve Slaném, zjevně však proti vůli samotného Janova, neboť již o čtyři roky později, v roce 1852, dosáhl Janov opětovného připojení ke Kounovu. Protože v Kounově žili tehdy především Němci, probíhalo vyučování v tamní škole ve dvou jazycích – dopoledne německy pro kounovské děti a odpoledne česky pro děti z Janova a pro děti kounovských Čechů. Začátkem sedmdesátých let však Zemská školní rada zakázala dvojjazyčné školy. České vyučování v Kounově bylo zrušeno a janovské děti začaly znovu chodit do školy do Milostína. Janov usiloval o získání vlastní školy, Zemská školní rada však této myšlence nebyla nakloněna. V roce 1883 se Janovu podařilo s pomocí mlynáře Cibulky z Mutějovic dosáhnout alespoň zavedení sezónního zimního vyučování. V Janově žila malá německá menšina, kterou hodlal německý spolek Schulverein (Školská jednota) podpořit a posílit otevřením soukromé německé školy. Na pozadí tehdejšího zostřujícího se národnostního boje vyvolávala tato snaha v českém Janově obavy z „poněmčení“ obce. Snaha Schulvereinu otevřít v Janově německou školu neunikla pozornosti kounovského faráře, Čecha Josefa Hasíka. Hasík pomáhal v té době s otevřením soukromé české školy v Kounově, kterou tam založil spolek Ústřední matice školská, obdoba německého Schulvereinu. Posláním obou nestátních spolků bylo zakládání a financování soukromých obecných (prvostupňových) škol v národnostně smíšených oblastech. Hasík nechtěl dopustit, aby v českém Janově vznikla německá škola. Jediný způsob, jak tomu zabránit, spočíval v přeměně dosavadní sezónní české školy na celoroční, což se nakonec janovským Čechům s Hasíkovou obětavou pomocí podařilo. Začátkem července 1884 svolila Zemská školní rada s rozšířením dosavadní zimní školy na celoroční, Janov získal svou vytouženou vlastní obecnou školu a německý Schulverein od svého plánu na otevření soukromé školy v Janově upustil. Škola v Janově dostala i svou vlastní budovu. Její slavnostní vysvěcení se odehrálo 4. října 1885. O průběhu této památné události si povíme více příště.
Vloženo 15. 8. 2023
Titulkem „Žena v mužských šatech chodila v noci na lup“ uvedly v lednu 1937 noviny Národní politika zprávu z Janova o neobvyklé fintě, kterou se místní zlodějka pokoušela zastřít svou pravou totožnost. „Ve středu v noci uslyšel hokynář Václav P. v Janově u Rakovníka na půdě podezřelý šramot,“ líčila Národní politika. „Poněvadž hokynář předtím zabil prase, měl obavu o jaterničky a maso. Vyšel proto do předsíně a přistihl neznámého muže, který odnášel pytel s lupem. V pytli bylo vepřové maso, sádlo, pomeranče a jiné věci. Hokynář chtěl muže zadržet, ale ten mu hodil pytel s nakradenými věcmi do obličeje. Hokynář se však nedal, vrhl se na neznámého muže a strhl mu z obličeje šátek. K svému překvapení poznal, že je to žena, sousedka z místní obce, oblečená v mužských šatech. Přistižená chtěla uprchnout a hokynáře několikrát kousla do obličeje a do nosu. Dříve než hokynář přivolal pomoc, přispěchal ženě na pomoc muž, který byl ukrytý ve dvoře. Oběma se podařilo utéci.“ Přistižená dvojice zlodějů však daleko neuprchla. Okradený a pokousaný hokynář přivolal četníky ze Svojetína a ti zlodějku a jejího pomocníka brzy vypátrali a zatkli. Šestatřicetiletou manželku místního cestáře a jejího třicetiletého bratra, domkáře a horníka Josefa M. podezřívali četníci i z dalších krádeží, především z krádeže drůbeže v drůbežárně fürstenberského velkostatku v Povlčíně. Dvojici zlodějů odvedli do vazby okresního soudu v Rakovníku. Soudu se však zlodějka v mužských šatech nedožila, neboť ve vazební cele spáchala sebevraždu.
Vloženo: 5. 7. 2023
Šestnáctisvazková příručka „Das Königreich Böhmen – statistisch-topographisch dargestellt“ (Království české – statisticko-topografický přehled“ německého učitele Johanna Gottfrieda Sommera (1782-1949) patří k základním topografickým dílům, po kterém sáhne každý, kdo se zajímá o historii a vlastivědu českých zemí. Příručka vycházela v letech 1833 až 1849. Zmínka o Janově se nachází ve 13. díle, věnovaném Rakovnickému kraji. Statisticko-topografický přehled Rakovnického kraje vyšel v roce 1845. Autor v něm věnoval Janovu pouhopouhé tři řádky, i ty však obsahují cenné informace. Janov byl tehdy součástí fürstenberského panství Olešná, které v té době tvořilo celkem sedm vesnic a jeden hospodářský (poplužní) dvůr. Jednalo se jmenovitě o vesnice Olešná, Nový Dvůr (u Chrášťan), Chrášťany, Přílepy, Veclov, Svojetín, Janov a hospodářský (poplužní) dvůr Povlčín. O Janovu topograf Sommer napsal: Janov (vesnici uvádí pod jejím německým názvem Johannesthal, tj. Janovo údolí), jinak také Kabalka (Kabárna), leží dvě a půl hodiny severozápadně od Olešné, má 30 domů s 235 německými obyvateli. Přifařená je do Kounova (panství Mšec); nacházejí se zde uhelné doly.
Vloženo 15. 6. 2023
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 1 | 2 |
| 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 |
| 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 |
| 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 |
| 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
| vítr | JZ, 1.48 | m/s |
| tlak | 1015 | hPa |
| vlhkost | 83 | % |
Když krtek v listopadu ryje, budou na vánoce létat komáři.
Na Bohumíra příroda k spánku se ubírá.
