Obec Janov
Janov

Historie

Janov je poměrně mladou obcí - původní osada Janův důl byla založena hrabětem Janem Štěpánem di Meraviglia - Crivellim až v letech 1771 - 1779, přičemž založena byla pouze jako osada pracovníků na velkých statcích v okolí. O ranném období její existence se nám bohužel nedochovaly žádné záznamy, první významnější zprávy o obci tak máme až z období kolem druhé poloviny 19. století. V této době měl Janov již na 270 obyvatel (z toho přes 40 německé národnosti), žijících ve 32 domech, přifařen byl ke Kounovu.

Janov na mapě tzv. 1. vojenského mapování (1764-1768 a 1780-1783 - rektifikace):Janov na historické mapě
© 1st Military Survey, Section No. 87, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz
© Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz

Z obecní kroniky se pak dovídáme řadu zajímavých údajů. Např. roku 1863 byla vybudována silnice z Kounova do Janova. O tři roky později, za Prusko-Rakouské války navštívilo osadu Pruské vojsko. Tou dobou však byly Čechy zamořeny cholerou, která se bohužel nevyhnula ani Janovu. V roce 1869 osadu postihla další rána, když zde několik domů zachvátil a zcela zničil požár. V 70. letech však smolné období Janova končí a obec se těší rozvoji. Postupně zde vznikají nové domy, Později je zde zřízena nová kovárna a opravena obecní cesta…

Janov na mapě stabilního katastru (1848):
Janov v roce 1848
Červenou barvou jsou vyznačeny budovy zděné, žlutou barvou budovy dřevěné.
www.historickemapy.cuzk.cz

Velké problémy však měl Janov se školou. Zdejší děti byly nuceny docházet do školy v Kounově či Milostíně a i přes déle trvající snahu janovských občanů zřídit si v obci vlastní školu, zde dlouho nebylo povoleno ani zimní vyučování. Teprve v roce 1880 školní rada rozhodla, že v Janově smí být zřízena samostatná škola. Počáteční zimní výuka se časem přeci jen rozšířila na celoroční a od roku 1885 tak zde byla samostatná jednotřídka. Krátce nato tu byla zřízena také školka.

Na konci 80. let 19. století Janov čítal na 300 obyvatel. Počátek 20. století byl v Janově ve znamení poklidu a rozvoje společenského života. Roku 1902 byla vybudována silnice z Janova do Povlčína, dne 18. října 1903 zde byl založen Sbor dobrovolných hasičů, mající 11 zakládajících a 15 přispívajících členů. Hned na počátku listopadu pak Sboru byla na splátky zakoupena stříkačka. Nikdo asi netušil, že již v roce 1908 zažije tento Sbor svůj "křest ohněm" při požáru v č.p. 12 a o dva roky později bude muset zasahovat znovu, tentokrát hned dvakrát při požáru v č.p. 23, který nakonec zničil pouze stodolu, a při požáru u č.p. 41. 

V roce 1911 vznikl záložní a spořitelní spolek pro Janov a okolí. Podle zápisu obecní kroniky měl Janov v této době 290 obyvatel - z toho 280 Čechů a 10 Němců. Za zmínku stojí také statistické údaje, v zápise obsažené - mužů a žen zde bylo stejně, tedy 145. Shodný počet zástupců obou pohlaví byl také u školou povinných dětí - žilo zde jak 23 chlapců, tak 23 dívek. V obci dále bylo 62 manželských párů a 10 negramotných občanů. Chovalo se zde 114 kusů vepřového dobytka, 7 koní, 12 úlů včel a 505 kusů slepic.

Dne 4. dubna 1912 byla zahájena výsadba lípových sazenic, které osadě darovala městská rada v Rakovníku. Výsadbě však bránily ovocné stromy, které rostly v plánovaných místech, a bylo je proto nutné vykácet. Dnes již mohutné lipové stromořadí tvoří jednu z dominant Janova.

Poklidný a spokojený život však ukončil rok 1914 a s ním příchod první světové války. Ta se do tváře celé Evropy, stejně jako do tváří všech měst, městeček a obcí, vepsala černým písmem. Hned na konci července 1914 byla nařízena úplná mobilizace, při níž byli odváděni nejprve branci rození v letech 1892, 1893 a 1894. Později se věk odváděných stále zvyšoval, v červnu roku 1915 byli odváděni již i padesátiletí. Ještě do konce roku 1914 přišla první oznámení o padlých janovských mužích. Postupem času je pak následovala další a další oznámení, která jen prohlubovala bolest a strach, které všude vládly. Ke všemu byly lidem zabavovány potraviny, koně a různé naturálie pro potřeby armády, čímž se začal stále více projevovat nedostatek dříve naprosto běžných potřeb. Nedostatek pak s postupující válkou přerostl v bídu. Nejednou lidé zažili i hlad a pro nedostatek dříví a uhlí také zimu.

Konečně přišel rok 1918 a s ním konec války. Zármutek a vzpomínky na válečné útrapy alespoň na chvíli zakryla radost a štěstí z tolik kýženého vzniku samostatné Československé republiky. Život v obci se pak pomalu vracel do starých kolejí. V roce 1921 přistoupili prakticky všichni občané Janova k církvi Československé, ve stejném roce byla zahájena výstavba hřbitova. V roce 1922 byla do obce zavedena elektřina, od 1. ledna tohoto roku bylo také sloučeno hospodářství osady Janova s obecním hospodářstvím politické obce Svojetín.

V únoru roku 1923 vypukl v obci v č.p. 6 další požár, který však byl díky včasnému zásahu místního sboru brzy uhašen a nenapáchal tak větší škody. V roce 1926 proběhla oprava obecní cesty. V tomto roce se zde díky příznivé ceně a značné poptávce velice rozmohla výsadba chmele, jehož pěstování zde již delší dobu tvořilo významný zdroj obživy. V roce 1927 se místní osvětový sbor dočkal nového jeviště a o dva roky později byla zakoupena obecní vozová váha. Rok 1930 byl v Janově ve znamení staveb - nejprve zde byla opravena škola a následným vystavěním další obytné budovy obec dosáhla 70-ti domů. Tomuto růstu odpovídal i mírný nárůst obyvatel - v roce 1930 zde žilo na 321 lidí, převážně Čechů. Roku 1935 byla nad č.p. 8 postavena nádrž, jako náhrada za rybník, zaniklý v roce 1903 v důsledku výstavby tratě Rakovník - Louny. V září téhož roku v Janově opět vzplál požár, tentokrát v č.p. 47. Za oběť mu padla stodola. Roku 1938 byl v obci otevřen smíšený obchod.

V této době se však již citelně projevovalo napětí mezi Čechy a Němci, vyvolané hitlerovským Německem. V Janově se sice díky velice nízkému počtu německých obyvatel, kteří se svými českými sousedy stále žili v pokoji a přátelství, toto napětí nijak neprojevilo, přesto i sem měly velice brzy zasáhnout jeho důsledky… Tlak sousedního Německa stále sílil, v září 1938 proto byla na obranu země vyhlášena mobilizace do 40 let. Po mnichovské zradě, uskutečněné dne 30. září 1938, však již odpor neměl smysl. Hned následujícího dne začala německá okupace prvního pásma pohraničního území. Za ním postupně následovalo druhé, třetí, čtvrté a páté pásmo, dne 10. října byl zabrán Svojetín. Janovu se okupace zatím vyhýbala, nízký počet německých obyvatel jí také nedával přílišné opodstatnění, o to více zdrcujícím dojmem však zapůsobila skutečnost, že dne 24. listopadu 1938 o osmé hodině ráno byl Janov předán říši. Devět zdejších rodin se narychlo odstěhovalo celých, dalších pět rodin pak zčásti také. Po nich se z obce ještě postupně vystěhovávali další lidé, až v prosinci 1938 Janov čítal oproti říjnu (tehdy zde žilo 318 lidí) pouhých 262 obyvatel. Obsazení zbytku Čech a vypuknutí druhé světové války na sebe nenechaly dlouho čekat.

S válkou se do života lidí opět vrátil strach a bída. Životní podmínky se rychle zhoršovaly, ceny potravin rostly, aby byly nakonec zavedeny potravinové lístky. Obyvatelům byly pro potřeby armády opět zabavováni koně a různé předměty, obec pak musela armádě dodávat obilí, seno, brambory, skot, prasata, mléko atd… a ovšem také peníze, ve škole se od září 1939 začalo vyučovat v němčině. Od března roku 1940 musely janovské děti docházet do německé školy ve Svojetíně. Němci podle kroniky "nešetřili žádného majetku", "jejich vandalismus byl všeobecně znám". Lidé si v těžkých dobách pomáhali jak mohli - v kounovském mlýně se načerno mlelo obilí, načerno se chovala prasata ("černé" maso se však nezřídka kdy prodávalo za ceny přímo lichvářské). Janovští se nacistickou hrozbou nenechali zlomit a svou nevoli se nebáli dávat najevo - např. v roce 1941 jim tak muselo být pod "trestem koncentračním" nařízeno, aby plnili rozkaz o vyvěšování praporu…

V roce 1939 odjel zdejší občan Arnošt Mikš (č.p. 21) bojovat za svou vlast do armády do Anglie. Ještě téhož roku se vrátil - to už však jako parašutista anglické armády. Jeho počínání mělo bohužel tragický konec - během plnění svého úkolu byl Arnošt zastřelen a poté byli popraveni i jeho dva bratři. Jména všech tří mužů byla vyryta na pomníku padlých, odhaleném 1. května 1946. Arnoštu Mikšovi byl v roce 1946 ještě odhalen pomník na místě jeho skonu.

Od listopadu 1942 byla v obci z nařízení říšských úřadů z Žatci oběžníkem stanovena noční hlídka, která měla každou noc chránit obec proti nočním náletům, zběhům a prchajícím zajatcům. V roce 1943 byli čtyři zdejší občané vybráni na nucené práce. S přicházejícím rokem 1944 začalo být jasné, že Německo válku nevyhraje. V říjnu tohoto roku byli janovští obyvatelé podle zápisu kroniky svědky leteckého souboje několika spojeneckých a německých letadel, při němž byla dvě německá letadla sestřelena.

Koncem února 1945 dostali všichni muži rozkaz kopat zákopy podél dráhy. Dne 26. 2. do Janova přijely vozy s uprchlíky, ubytováni byli ve škole. Brzy nato obcí projel také druhý transport uprchlíků. Válka se nezadržitelně chýlila ke konci. Dne 5. března byl janovským mužům vydán další rozkaz - tentokrát dostali nařízeno na železničním mostě pod hřbitovem vybudovat překážku proti tankům. Muži i přes svou nevoli poslechli, když však žádné tanky nepřijely, bylo nařízeno překážku opět odstranit. V této době již byla denní železniční doprava prakticky zastavena kvůli angloamerickým hloubkovým bombardérům, které vládly obloze a znemožňovaly jakýkoliv nápadný transport. S blížícím se koncem války se stále častěji objevovaly transporty válečných zajatců, kteří byli často ve zbídačeném stavu. V Janově proto bylo tajně usneseno tyto ubožáky podporovat - byly proto pořádány sbírky chleba, šatstva a obuvi, které pak putovaly zajatcům do Milostína. Tato činnost však nezůstala utajena a na základě udání měli být dva zdejší občané odvedeni gestapem. To se však naštěstí nestalo. Dne 5. května 1945 do Janova dorazilo německé vojsko v počtu 800 mužů v plné výzbroji, ubytováno bylo ve zdejších stodolách. Následujícího dne sem dorazilo další německé vojsko, tentokrát o síle 200 mužů, táhnoucí z Karlových Varů. Ti zde však dlouho nepobyli a brzy se opět vydali na cestu. Od konce války Janov dělilo již jen několik dní.

Konečně se obyvatelé dočkali osvobození! Ihned po něm byl v obci ustanoven revoluční národní výbor. Janovem po osvobození nadále projížděla sovětská armáda, jednou ve zdejších lesích dokonce tábořilo na 4000 mužů. Těm obyvatelé obce všemožně pomáhali a oslavovali je jako hrdiny. Janovští se také zachovali jako opravdoví vlastenci, když i přes svou nepříliš dobrou situaci (která ostatně po válce vládla všude) podnikali sbírky na Prahu a na Lidice. Při poválečném sčítání lidu, které proběhlo ke dni 28. 7. 1945, bylo v Janově napočítáno 248 Čechů a 21 Němců (pocházejících ze Svojetína). V říjnu 1945 byl národní výbor v Janově zrušen a členové správní komise byli jmenováni za Svojetín. Brzy se však začala projednávat myšlenka samostatnosti Janova, při schůzi konané 11. listopadu 1945 pak bylo schváleno, aby byl Janovu přidělen katastr obce Svojetín o rozloze 1/3 čistého katastrálního výnosu.

V roce 1946 se správní komise usnesla koupit dům pro obecní úřad, který se zatím nacházel v úřadě kampeličky. V domě k tomuto zakoupeném se pak ještě zřídila obecní knihovna. Dne 5. prosince 1946 byl do Janova zaveden první telefon, po kterém, jak píše kronika, obyvatelé "již delší dobu toužili". V této době se již také projevovalo znovuosidlování obce - podle sčítání lidu měla osada 305 obyvatel.

V roce 1948 celý kraj postihlo veliké sucho, které poškodilo velkou část úrody. Situace byla tak vážná, že se někteří rolníci dokonce začali pro nedostatek slámy zbavovat dobytka a vláda musela snížit příděly potravin. Janov pak, stejně jako ostatní suchem poškozené obce, od státu obdržel podporu - tu tvořila částka 18 518,30 Kčs. Počasí člověk ovlivnit nemůže, efektivitu své práce však ano - a proto na konci 40. let probíhala značná mechanizace zemědělství, která lidem šetřila práci a zvyšovala výnosy.

Dne 27. února 1948 byl v politické obci Svojetín jmenován akční výbor. V listopadu tohoto roku pak bylo v Janově založeno strojní družstvo s dvaceti přihlášenými členy. Ve společnosti vládla budovatelská atmosféra, Janov v roce 1949 dokonce dostal od Ministerstva zemědělství diplom čestného uznání a bronzovou medaili "za vzornou a obětavou práci a dodávku pro rozvoj zemědělského budování republiky a blaho národa." Dne 24. dubna odpoledne vypukl ve stavení č.p. 44 požár, díky včasnému zásahu a obětavosti místních občanů však byly škody pouze minimální. Následujícího dne, tedy 25. dubna, svolala místní organizace KSČ všechny občany na schůzi, týkající se založení Jednotného zemědělského družstva. Občané o něj však neprojevili zájem a nově založené strojní družstvo, které ještě ani nebylo vybaveno mechanizačními stroji, bylo navíc zrušeno.
Podle sčítání lidu, provedeného na konci února 1950, Janov čítal 216 obyvatel. V březnu roku 1950 v osadě došlo k instalaci obecního rozhlasu, při níž významně vypomáhali místní obyvatelé, aby tak co nejvíce snížili náklady na jeho pořízení. První vysílání bylo zahájeno dne 15. března. V roce 1951 bylo v Janově nakonec přeci jen založeno JZD. Rok 1951 však byl pro Janov velice významným především z jiného důvodu - dne 1. ledna 1951 došlo konečně k rozluce obce Svojetín - Janov na dvě samostatné obce! Tím byla konečně odměněna mnohaletá a urputná snaha janovských občanů o nabytí samostatnosti.

V roce 1952 došlo k přesunutí hasičské zbrojnice do nových, vyhovujících prostor, které poskytla obec v č.p. 14. Aby stoupla živočišná výroba zdejšího JZD, byla v Janově v roce 1953 postavena drůbežárna pro 1000 kuřat. Později družstvo provedlo přístavbu prasečníku. Postupem času se v obci stále více snižoval počet obyvatel, pomalu ale jistě se tak charakter Janova měnil ve spíše rekreační obec.

Podmínky k rekreaci jsou zde opravdu dobré - Janov je dnes se svými 120 obyvateli poklidnou obcí, ležící v nádherné krajině, nabízející svým obyvatelům možnost sportovního i kulturního vyžití - k němu zde slouží sportoviště a knihovna. Obec žije bohatým společenským životem - působí zde divadelní spolek MADIS Janov, pořádají se zde zábavy a posvícení, dodržují se některé tradice, jako např. pálení čarodějnic… V obci je vybudovaný vodovod, dále tu je hospoda, obchod a je zde i vyhlášený objekt jatek.

Janov je obcí s poměrně krátkou, přece však bohatou historií. Dobří lidé, kteří zde žijí a současný stav obce dávají jasně najevo, že Janov čeká také neméně bohatá budoucnost.

Obec

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Aktuální počasí

dnes, úterý 3. 12. 2024
slabý déšť 6 °C 2 °C
slabý déšť, slabý severní vítr
vítrS, 4.08m/s
tlak1020hPa
vlhkost84%
srážky2.13mm

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Lepší Vánoce třeskuté než tekuté.

Pranostika na akt. den

O Františku Xaveru vítr fičí od severu.

Munipolis

Munipolis