V lese, který se rozprostírá mezi Janovem, Novou hospodou a Deštnicí se vyskytoval hejkal, zlomyslné strašidlo, které sedalo lidem na záda a kočím na vůz. Bylo tak těžké, že lidé pod jeho tíhou klesali k zemi a koně vůz zatížený hejkalem sotva utáhli. Zejména za jarních a podzimních nocí hulákal hejkal na lesy své strašidelné „Huhuhu, hú“, které prý nahánělo strach i nejsrdnatějším lidem. Hejkalovo kvílení se neslo z lesa až daleko do polí a rozumný člověk by se v tu dobu do hejkalova lesního hájemství dobrovolně neodvážil. Přes den hejkal vyspával v korunách stromů a v noci číhal na své oběti. Jeho oči prý ve tmě zářily jako dva žhavé uhlíky. Zavolat na hejkala se zle nevyplácelo. Takovému posměváčkovi skočil hejkal na záda a tlačil ho k zemi, dokud pod jeho vahou neklesl, pokud včas nedovrávoral na kraj lesa, kde hejkalova moc končila.
V lese mezi Janovem, Novou Hospodou a Deštnicí se objevoval i ohnivý muž, záhadný přízrak mnicha v černé kutně a především duch hajného Briknera. Říkalo se mu Briknherr a v lesích okolo Janova prý strašil proto, že za svého pozemského života zastřelil nevinného muže, kterého považoval za pytláka. Když utýraný výčitkami svědomí zemřel, neměl ani v hrobě klid a vrátil se do svého bývalého revíru jako duch, přízrak, který na sebe dokáže vzít nejrůznější podoby včetně cárů mlhy. Briknherra lidé často vídali i v okolí myslivny a rybníka Ewigu (Evíku) mezi Janovem a Deštnicí.
Nejstarší část Janova se nazývá Cabárna. Jedna pověst odvozuje toto nezvyklé pojmenování od žab. Rybník v Janově prý býval plný žab a právě jejich daleko slyšitelné kuňkání a skřehotání mělo Janovu vynést přezdívku Žabárna, kterážto se postupem času pozměnila na Cabárna. Podle jiné pověsti chodívali janovští osadníci na trávu přes povlčínská pole, přičemž je pokaždé velice pošlapali, čili pocapali, a Povlčínští jim proto začali přezdívat Capárníci a Janov překřtili na Capárnu. Pojmenování Cabárna však nejspíše souvisí s dolováním uhlí, jak nasvědčuje název hornické osady Čabárna, která se nachází na Kladensku. Jako „čabárna“ se tam označoval panský dům k ubytování horníků.
Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.
O Františku Xaveru vítr fičí od severu.